Jak proměnit zamilovanost v lásku

Asi každý z nás má ve svém okolí vztah, kde se zamilovanost postupem času změnila spíš ve zvyk, než v lásku. Jak se tomu vyhnout? A jde to napravit, když se to stalo vám? 

O tom, proč mnoho z nás neumí přejít z “horké” fáze lásky do “chladivé” a místo toho zabředne do “studeného” vztahu, jsem psal minule. Takovýto zapikolovaný vztah je skoro nemožné změnit. Záměrně píšu “skoro”. Osud je k nám totiž vždy přívětivý, i když to tak na první pohled nevypadá. Neustále nám nabízí cesty ven, které nevnímáme a ignorujeme. Ozdravný a transformační proces je ale velmi bolestivý, zvláště pokud jsme léta žili ve svěrací kazajce. 

Změna je možná. Vede ale většinou přes bolest a utrpení. 

Aby se lidé, kteří ustrnuli ve studeném vztahu, začali probouzet, zařídí jim osud často rodinnou či zdravotní tragédii. Většina z nich se pak místo transformace poddá svým strastem o to víc, unikne hlouběji do svých závislostí. 

Občas se ale stane, že tragédie pomůže alespoň jednomu nebo i oběma z páru začít se dívat na věci jinak. Až když se jim zatřese život v základech, nebo dokonce až když je jejich život zbořen a rozmetán na prach, najdou v sobě sílu začít krůček po krůčku znovu. Využijí situace a pozvolna si přenastaví vnímání sebe sama a svého okolí. K tomu je skoro vždy vhodné využít služeb terapeuta, začít navštěvovat seberozvojové semináře, starat se o své dobro.

Jak se tomuto scénáři vyhnout?

Asi každému z nás, kdo si přejeme dlouhodobý, milující, naplňující a respektující vztah, vrtá hlavou, jak to udělat, aby se počáteční zamilování postupně proměnilo v lásku, ne ve zvyk. 

Manuál bohužel nemám. Je to velmi individuální a někteří z nás to za celý  život nezažijeme. Jako společnost se nacházíme v období velké vztahové transformace, která může trvat desítky či stovky let, a jsme na jejím začátku, možná uprostřed.

Přestože na přechod od zamilovanosti k lásce nemám návod a domnívám se, že neexistuje, je pár oblastí, kterým je ve vztahu potřeba věnovat pozornost, má-li fungovat. 

Komunikace

Ať už se děje cokoli, komunikujme. A když nevíme co říct či udělat, povězme to např. takto: „Miláčku, já teď nevím, co mám říct.“ nebo „Nevím, co cítím.“ nebo „Nevím, jak se mám zachovat.“ Komunikace o tom, jaké máme strachy, fobie, fetiše, závislosti, o tom, co nám leze na nervy,  o nočních můrách, ale i snech, přáních a představách, je nezbytnou součástí zdravého vztahu.

Vědomí sebe sama 

Vztah sám k sobě, uvědomování si svých hranic, svých emocí, potřeb, možností toho, nakolik jsme ochotni a schopni pomoci svému partnerovi/partnerce, je základem kvalitních vztahů s ostatními. Naučte se říct si o pomoc nebo říkat ne i v situacích, kdy to nevypadá vhodně.

Zranitelnost a zraňování

Dopřejte si být slabí i silní, plakat spolu, zraňovat se. Nemalým pilířem a uměním ve vztahu je naučit se pracovat s psychickou bolestí, která vzniká při vzájemném zraňování se. Nevyhýbejme se tomu. Zraňování neodlučitelně patří do každého zdravého vztahu. Ale pozor, naučte se nezraňovat úmyslně, a pokud zraňujete úmyslně, podívejte se na příčiny tohoto chování. Poznávejte sami sebe ve vztahu k sobě samému a ve vztahu k partnerce/partnerovi, ale i k ostatním. 

Sex a intimita

Schválně odděluji tato dvě slova, protože se jedná o rozdílné věci, které jsou spolu úzce propojeny. K péči o intimitu, vnímání intimity z pohledu toho druhého, zraněním spojená s  intimitou, patří práce s pocity odcizení, odmítnutí, zneužití či využití.

Individualita

Hledejte naplnění i mimo váš vztah. Najděte si koníčky, naučte se mít rádi svou práci nebo hledat a dělat práci, které vás vnitřně vyživuje. Hledejte harmonii mezi svým partnerem/partnerkou, rodinou a dětmi, svými koníčky, prací a časem pro sebe.

Láska je celoživotní práce

Je trochu o disciplíně, trochu o neustálém uvědomování si různých detailů, souvislostí, trochu o pozorování sebe, svého partnera. Je o radosti a vnímání radostných drobností každodenního života. Je to celoživotní hledání, rozvíjení se, objevování, experimentování a odvaha dělat i chyby a poučit se z nich, nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Je to umění naslouchat tomu druhému, umění neradit mu, nedělat mu rodiče, jen tam pro něj být.  Je to také o tom, nebát se a v případě potřeby vyhledat pomoc a popovídat si o svých potížích. Ale taky nemít strach se rozejít, pokud už to nejde dál a máme pocit, že jsme vyzkoušeli všechno.

Ani přes veškerou snahu totiž nic z toho nebude fungovat, pokud k tomu nemáte toho pravého partnera či partnerku.