V čem spočívá tajemství dlouhodobých vztahů?

Jsou dlouhodobé vztahy pro člověka přirozené? Jakou roli v nich hraje chemie a sex? A jak o ně pečovat? Přečtěte si moje odpovědi pro magazín Ona Dnes. 

Jsou dlouhodobé vztahy pro člověka přirozené? Všichni přece opakovaně procházíme obdobím změn a vnitřního růstu a ruku v ruce s tím jde velmi často i změna partnera…

Možná by bylo dobré položit si otázku: co to je dlouhodobý vztah? Je to vztah, který trvá dlouho? Nebo je to vztah, který je kvalitní, ve kterém se partneři cítí dobře? Často totiž vztahy trvají dlouho, ale partneři chřadnou, chovají se (sebe)destruktivně, začnou jeden druhého nesnášet. Nejsou ale schopní změny, zůstávají v nefunkčních vztazích a trpí. Navenek sice ukazují, jak jsou dobří, že jsou v dlouhodobém vztahu, ale vnitřně se rozežírají. 

Změna je přitom jediná jistota, kterou v životě máme. Pokud nerosteme – zasekneme se, přestaneme s naším okolím souznít. Představte si to jako když hrajete na nějaký nástroj v orchestru a ten se rozladí. Vnitřní růst znamená, že si toho všimnete a hledáte cesty, jak se sladit. 

Pokud se ale cestou růstu vydáte pouze vy, může vaše okolí začít připomínat rozladěný orchestr, kde všichni hrají falešně. Zatímco vy svůj nástroj postupně vylaďujete, až vydává líbezné tóny, všichni okolo si myslí, že to vy jim vše kazíte a začne na vás tlačit, abyste se vrátili k falešnému hraní. 

Pokud to neuděláte, hrozí vám, že vás ze svých řad vyloučí, že vás exkomunikují. To v dávných dobách znamenalo pro člověka skoro jistou smrt. Sám si nebyl schopen opatřit potravu, střechu nad hlavou. A právě proto jsme se naučili setrvávat v nefunkčních vazbách a vztazích. To pak často vede k frustracím a různým formám úniků, např. závislostem, nevěře, workoholismu, přehnané nebo naopak nedostatečné péči o děti a velmi často duševním a tělesným nemocem.

Vymanit se z rozladěného orchestru stojí velké úsilí, chce to odvahu. Náš partner může také začít svůj hudební nástroj vylaďovat a rozvíjet se, nebo není schopen dělat změny a vnitřně růst, a vztah se rozpadne.

Jak velkou roli v tomto ohledu hraje rodina? Jaká je pravděpodobnost, že člověk z neúplné rodiny zakotví v dlouhodobém vztahu?

Neexistuje jednoduché pravidlo, že by někdo z neúplné rodiny nebyl schopen udržet dlouhodobý vztah, nebo naopak zůstával v toxických vztazích.  Naše původní rodina samozřejmě hraje v našem vztahování se zásadní roli. Někdy její vzorce zkopírujeme dokonale, někdy jedeme naprosto proti tomu, co jsme se doma naučili a viděli, a děláme to jinak, po svém – na truc. 

Ani v jednom nám nebude dobře, pokud do svého chování nepřineseme vědomí. Vědomí toho, jak žiju, jak se chovám, koho napodobuji, na koho se doopravdy zlobím atd. Vědomí a uvědomování si sebe sama je klíčem ke spokojeným, funkčním a naplňujícím vztahům.

TIP: Na zvědomění rodinných vzorců a práci s nimi je zaměřený workshop Rodinné konstelace: zdravé vztahy začínají od kořenů.

O lásku se ve vztahu musí (mělo by se) pečovat. V dlouhodobých vztazích to platí dvojnásob, že? Někomu ale přijde zbytečné po třiceti letech stále opakovat tomu druhému, že ho miluje a co pro něj znamená. Vždyť to přece dávno musí vědět…

Láska vypadá  jinak na začátku vztahu, po několika měsících, letech a desetiletích. Chodí ve vlnách. Někdy ji cítíme a vnímáme velmi intenzivně, je to pocit, jako bychom s tím druhým chtěli splynout, propojit se a už se nikdy nerozdělit. Pak jsou okamžiky, kratší nebo delší, kdy jako by nebyla, jako by odešla. Láska není opakování “miluju tě” pořád dokola. Láska je pocit. 

O co je ale potřeba pečovat, je samotný vztah. Rád bych ale zdůraznil, abychom při tom nezapomínali na vztah sami k sobě. Měli bychom v první řadě pečovat o své zdraví, svou psychiku, svou duši, své tělo.  Teprve poté o věci a situace, které jsou pro oba ve vztahu společné. Bavte se o nich, nastavujte nové a funkční rituály, pravidla a dohody, a v momentě, kdy se něco změní, se nebojte je upravit.

Jakou roli v dlouhodobých vztazích hraje chemie a sex? Resp. jak se časem mění jeho důležitost? Mohou po sobě partneři i po dlouhých letech stále toužit?

Chemie a sex hraje ve vztahu důležitou roli, hlavně na začátku. S přibývajícím věkem a vztahovými změnami (např. příchod dětí, nemoc v rodině, velké pracovní zatížení nebo naopak ztráta zaměstnání…) se mění i chuť na sex, což je přirozené. 

Každý člověk má navíc jinou sexuální potřebu. Stejně jako láska i sexuální apetit chodí ve vlnách. Lidé si ale neumí povídat o tom, co je vzrušuje, co se jim líbí, co a jak by chtěli. 

Sex je ve své podstatě hrou. Obecně se mu ale věnuje nepřiměřeně velká pozornost a ve vztahu se mu přikládá velká váha. Tím se ale ztrácí lehkost a místo, aby nás osvěžoval, tak nás zatěžuje. Schválně, kdy jste si se svým partnerem hráli? Nemyslím jen sexuálně, ale celkově? Kdy jste si hráli, u toho se nasmáli, pobavili, nebo i trochu poškorpili, ale pak se udobřili?

Existují samozřejmě i páry, kde je sex i po desetiletích vztahu pořád vynikající. Lidé z takovýchto vztahů si ale často stěžují, že jim chybí porozumění, empatie, že si spolu často mimo postel nerozumí a že jsou ve vztahu nespokojení. Jejich častá věta na terapii bývá  “Nebýt sexu, už bychom spolu nebyli.” V takových případech se více než o lásku jedná o závislost na sexu.

Nemusí to pochopitelně být “buď, a nebo”. Ale páry, které mají v dlouhodobém vztahu jiskřivý sex i hluboké porozumění a umění komunikovat, zpravidla nechodí ke mně na terapii. 

Partnery mohou po letech znovu stmelit i různé traumatizující události, které společně zažijí (např. vážná nemoc dítěte). Proč se některé páry v této fázi spolu znovu sblíží a jiné naopak rozejdou?

To je velmi složitá otázka, na kterou neexistuje jednoduchá odpověď. Každá takováto traumatizující situace nás donutí se hluboce ponořit do sebe a zkoumat. Ve vztahu jsou  dvě individuální bytosti, které na různé situace reagují různě. V dané situaci se můžou nacházet v jiném stádiu vnitřního růstu a sebepoznání. Pokud jsou tyto fáze příliš jiné, krizová situace tyto rozdíly ještě prohloubí. 

Jaké jsou podle Vás nejdůležitější faktory dlouhodobých (spokojených) vztahů?

Vztahy procházejí, stejně jako lidstvo, evolucí. Jaká je definice spokojeného vztahu? Někomu například vyhovuje se občas pohádat „do krve“, někdo hádky nenávidí. Někoho baví výzvy, někdo chce klid. Někdo chce být řízen, někdo chce být úplně nezávislý. Není nic špatně nebo správně. Neexistuje recept na spokojený vztah. Vztah je proces, něco, co se neustále vyvíjí, mění. Na vztah navíc působí i vnější vlivy, rodina, společnost, příroda… 

Schválně, sedněte si s partnerem/kou nebo kamarádem/kou a hledejte otázky, které se vztahů týkají a pak na ně hledejte odpovědi. Můžete začít například: Co je pro vás vztah? Jak byste jej sami pro sebe definovali? Co je pro vás spokojený vztah? Kdy a jak dlouho jste ho v životě zažili?