Ženy a muži – proč si často nerozumíme? (část druhá)

Co nás na tom druhém nejvíc vytáčí? Jak mít doma klid a harmonii? Přečtěte si druhou část mých odpovědí pro Ona Dnes. První část najdete tady.

Jaké jsou nejčastější příčiny neshod mezi muži a ženami?

Svou odpověď uvedu vtipem.

Mulla Nasredin si před svým kamarádem pochvaluje, že se se svou ženou nikdy nehádají. „Jak to děláte, to je přece nemožné, nebo skoro nemožné“ diví se kamarád. „My už to takto zvládáme mnoho let“ odvětí Mulla. „Hned první noc jsme si stanovili základní pravidlo a to od té doby následujeme. Tím pravidlem je, že ona rozhoduje všechny malé věci a já rozhoduji všechny velké věci“

„Co tím myslíš malé a velké věci?“ ptá se kamarád.

„Tak například, jaké se pořídí auto, v jakém domě budeme bydlet, do jaké školy budou chodit naše děti, co budeme mít k jídlu, jaké si koupíme oblečení – o všech těchto malých věcech rozhoduje moje žena.“

„O čem teda rozhoduješ ty?“ A Mulla odpoví. „Jestli existuje Bůh, jestli je nebo není nebe a peklo, kdo by měl vyhrát příští volby – všechny tyto velké problémy jsou pro mě. A funguje nám to perfektně. Ona nikdy nezasahuje do velkých věcí a já nikdy do těch malých. Já jsem pánem svého světa a ona je paní svého světa. Nikdy si nelezeme do zelí.“

Mužská mysl funguje jinak než ženská mysl. Mužská mysl je zaměřená směrem ven, na cíl a je lineární, tzn. že se dívá rovně dopředu, do budoucnosti a velmi často řeší (z mužského úhlu pohledu) důležitá témata, jako jsou např. existuje Bůh? Jak se dostat do vesmíru? Jak neustále růst a být větší a mít více (peněz, majetku, žen, prestiže, moci, meditace, respektu…). Mužská mysl je v oblacích, hledá dobrodružství, chce dobývat. Ženská mysl je zaměřena dovnitř, pohybuje se v cyklech. Řeší témata jako jsou rodina, krása, klid, bezpečí, láska. Ženská mysl je daleko více spjata s přírodou, se zemí. 

Tato rozdílnost ženské a mužské mysli způsobuje veškeré neshody. Pro každou mysl je prioritou něco úplně jiného. Žena například řeší, jakou dát dětem svačinu, kdo a kdy je vyzvedne ze školy, kdo a co nakoupí, zatímco muž přemýšlí, na který investiční fond uložit peníze, kolik šetřit na důchod, aby si za 30 let mohl užívat života, snaží se vymyslet a diskutovat o tom, jak bude pokračovat konflikt na Ukrajině, co se stane se světovým rozložením a mírem, když jedna strana zvítězí nebo se zabývá myšlenkou, jestli mimo Zemi někde ve vesmíru existuje život podobný tomu našemu…

Nedá se přesně říct, co patří mezi nejčastější neshody. Často se totiž ve vztazích stává, že neshody přichází ve vlnách. V určitém období se páry hádají kvůli nějakému tématu, to pak přestane pro pár být zajímavé a začnou se hádat kvůli něčemu jinému. A tak to postupuje celý život. Není důležité proč se hádají, důležité je, že se hádají.

Platí i dnes tradiční model, že žena by měla následovat svého muže, nebo se muž může přizpůsobit ženě? Bude i potom vztah fungovat?

Co se myslí tím „následovat svého muže“? To, že muž, “páníček tvorstva”, udává směr a žena jej jako pejsek následuje? Tento model často funguje tam, kde muž vydělává více než žena. Ať už je to z jakéhokoli důvodu. Ale i tam se už to začíná drolit. Za posledních řekněme 100 let se situace radikálně mění a to díky rostoucí vzdělanosti žen a jejich schopnosti vydělat si stejné peníze, jaké vydělávají muži, a být tak soběstačné. Žena už nepotřebuje muže k tomu, aby přežila. 

Tento proces stále pokračuje, ale ekonomická rovnost mezi ženami a muži stále nebyla usazena. V momentě, kdy se usadí, nebude muset nikdo nikoho následovat. Lidi spolu budou proto, že chtějí. Budou mít nějakou společnou cestu, na které mohou oba růst, ať už je to v jakékoli oblasti.

Dnes společnost a vztahy procházejí velmi bouřlivým obdobím, něco jako puberta ve vývoji člověka. Puberťák na jednu stranu chce žít svůj vlastní život, být samostatný a odmítnout vše „staré“ (rozumějte původní rodinu), ale na druhou stranu cítí, že ještě není docela samostatný, soběstačný, úplně připravený na život a že je ještě na tom „starém“ závislý. Tato rozpolcenost způsobuje vnitřní tenze, které se projevují ve formě konfliktů při kontaktech s vnějším světem. Totéž se nyní děje se společností, se vztahy. Staré chceme odmítnout, ale na nové ještě nejsme úplně připraveni, a vlastně ani nevíme, co to to „nové“ je. Jen víme, že to chceme jinak. Že to chceme svobodněji, volněji, veseleji. Celá transformace již několik generací probíhá za pochodu a jednotlivé páry zkoušejí a hledají svůj směr.

Je pravda, co se říká? Že muži chtějí sex s atraktivní ženou, ale doma chtějí mít chápavou a milující partnerku?

Muži chtějí atraktivní ženy, ženy chtějí atraktivní muže. Muži i ženy chtějí mít doma chápavé a milující partnery. Muži i ženy chtějí mít sex s atraktivními protějšky a doma mít chápavou a milující partnerku. A velká většina si přeje, aby to bylo v jedné osobě. Tedy atraktivní, chápavý/á a milující partner/ka. A na začátku vztahu to tak je.

V průběhu času ovšem dopustíme, že se tyto věci postupně začnou rozdělovat a často se stane, že se muž ocitne vedle uondané, neupravené, protivné partnerky, která jej ani nechápe, ani nemiluje. Ta se zas probouzí vedle nabručeného, pupkatého týpka, co si zvyšuje sebevědomí četnými pivy. 

Takoví lidé se pak často staví do pozice oběti. Osoby, která se přestala považovat za atraktivní a viní z toho svého partnera a svět okolo.

Co muže na ženách nejvíc vytáčí?

Vzhledem k tomu, že naše partnery a partnerky si nevědomě vybíráme proto, aby nám zrcadlili/y to, co na sobě nevidíme, je odpověď velmi jednoduchá. Nejvíce nás žere to, na co bychom se měli zaměřit u sebe. To, s čím bychom měli pracovat na sobě. A že tomu nerozumíme? Že nevíme, co mi partner/ka zrcadlí a co to vlastně znamená? Nevadí, začněme hledat, ptát se, zkoumat, jděme na terapii, na workshopy…

Mohl bych vyjmenovat tisíce a jednu věc, co muže na ženách štve. Ale byly by to věci, které jsou na povrchu, které nejsou vůbec důležité. Největší a nejhlubší frustraci zažíváme v momentech, kdy mezi námi a našimi partnerkami dochází k přerušení kontaktu. K odcizení se. Zpočátku se jedná o krátké chvíle, kdy se navzájem odcizíme, kdy dojde k přerušení „signálu“. Často si toho nevšímáme a propast mezi námi se rozšiřuje a prohlubuje se až do bodu, kdy vedle sebe žijí dva naprosto oddělení lidé. V této fázi nás už vytáčí kdeco. Vzpomeňte si např. na film „Válka Roseových“, kde je krásně toto rozdělování zachyceno.

Měl byste nějaké praktické tipy pro ženy, jak nedělat doma zbytečné dusno?

Z otázky vyplývá předpoklad, že zbytečné dusno doma dělají ženy. Tak to ale není. Když je doma dusno, je to výsledkem jednání obou partnerů. Představte si, že vztah je jako hrnec, do kterého oba partneři přidávají ingredience, potraviny, bylinky, koření,… a taky se o ten hrnec starají, hlídají teplotu, délku vaření atd. To, jaká vůně se z hrnce line, jak bude pokrm chutnat, záleží na obou „kuchařích“, na kvalitě a množství použitých ingrediencí.

Takže pokud máme doma dusno, je v první řadě potřeba se zamyslet, jak k tomu svým (ne)chováním přispívám já. Co u sebe můžu změnit a jak můžu přispět k tomu, abychom doma zažívali klid, pohodu a lásku? Jaké ingredience mám do hrnce dávat, jak se o něj starat, abychom si všichni na jídle pochutnali?