Kreativitou k duševnímu zdraví?
Je kreativita cestou k duševní pohodě? Co to vlastně kreativita je a jak ji můžeme využít v běžném životě? Třeba u obyčejných domácích prací? A může nám pomoct přestat kouřit? Přečtěte si moje odpovědi pro magazín Ona Dnes.
Může být obyčejná práce kreativní? A pomáhat k duševní v pohodě? I když nás třeba nudí?
V první řadě zkuste najít činnost, u které víte, že vaše mysl odpočívá. Pokud vás zmíněné aktivity nebaví, začněte třeba chodit na procházky do parku, do lesa, hrabat se v hlíně, tančit, běhat. Cokoli, během čehož se vaše mysl uvolní. Zpočátku se jedná o střípky, které budete vědomě přivádět do svého života a postupně si tak vytvářet rutinu.
Může se jednat i o velmi banální činnost jako je stlaní postele. Můžete to dělat hravě, protáhnout si u toho tělo. Pohled na ustlanou postel vám pak udělá radost. Zkuste se na ni dívat jako na umělecké dílo v galerii, každé ráno jiný artefakt.
Má to i další fantastický efekt. Když to budete dělat každý den a nepodlehnete pokušení mysli, která nám našeptává, že dnes to není potřeba nebo že je to stejně blbost a nikam to nevede, začnete na sebe být na sebe pyšní, že jste splnili něco, co jste si předsevzali. Že máte výdrž, jste konzistentní. Tím roste vaše sebeláska a zdravé sebevědomí i psychická odolnost.
Usnadní vám to zavádět další, třeba i náročnější úkony. Jako chodit po schodech místo ježdění výtahem, lépe se stravovat, cvičit. Nebo se začít učit nový jazyk.
Časem začnete dělat s lehkostí i činnosti, které jste kdysi nedělali rádi a museli jste se do nich nutit.
Můžeme toto použít i v zaměstnání, aby se z něj stal koníček?
Často se stává, že když si z koníčku uděláme zaměstnání, podlehneme povinnostem, rutině a nadšení vyhasne. Práce může duševnímu zdraví pomoci, když ji děláte způsobem, který vás vnitřně vyživuje. Představuje totiž minimálně polovinu veškerého aktivního času a když vás těší a naplňuje, tak máte polovinu „práce“ na duševním zdraví hotovou. Jen je potřeba opět být si vědom všeho, co a jak v práci děláte, jak u toho přemýšlíte, jaké sociální vazby tvoříte, jaké detaily vám dělají radost. Zkuste také vnímat, co vám ji naopak kazí a tyto věci pak ztransformovat tak, že budou přínosem pro váš vnitřní růst.
Jak praktikovat mindfulness, o kterém se dnes všude píše?
Do stavu vědomého bytí se dostanete pouze tak, že ho budete praktikovat každý den, a pokud možno při všem co děláte.
Představte si, že 2x denně hodinu meditujete. Ale den má ještě dalších 22 hodin. A během nich, ano, i během spánku, je potřeba, abychom vědomí přiváděli do každodenních aktivit. Třeba když sedíte u počítače. Začněte si všímat pozice těla, které části se dotýkají židle, jak vnímáte podlahu, jakou teplotu má klávesnice, kterými prsty píšete, jak u toho dýcháte. Je to jako byste zapojili vnitřní senzory, které toto všechno pozorují. Vnímejte i zvuky, klepání jednotlivých kláves, jemné zvuky z okolí. Pozorujte své myšlenky. Toto je mindfulness, toto je meditace.
Vjemů kolem i uvnitř nás je tolik, že je velmi těžké je sledovat. A protože jsme zaměření na výsledek, začneme plno věcí automatizovat a vědomí vypínat. Naši pozornost navíc neustále rozptylujeme sociálními sítěmi, televizí, Netflixem. Mysl tak nemá prostor si odpočinout.
Když si jdete napustit vanu, abyste se oddali relaxaci a u toho si pustíte podcast nebo seriál, odpočívá možná vaše tělo, ale mysl je neustále aktivní. Zkuste zůstat v tichu, jen s vlastním tělem, s vlastními myšlenkami a s případnými zvuky z okolí. To je meditace.
Dokáže meditace pomoci zbavit se zlozvyků, třeba kouření?
Povím vám krátký příběh. Dva učedníci se šli nezávisle na sobě zeptat svého zenového mistra, jestli můžou kouřit. Když se poté potkali, jeden se ptá: „Co ti řekl?“ a ten druhý odpověděl: „Neskutečně mě seřval a řekl, že v žádném případě!“ a ten první říká: „Na mě byl velmi milý a řekl, že je to v pořádku. Jak ses ho vlastně zeptal?“. A on odpoví: „Jednoduše, jestli můžu při meditaci kouřit. Co ses ho zeptal ty?“ „Jestli můžu meditovat během kouření.“
Co si z toho odnést? Zkuste si zvědomit všechny činnosti spojené s kouřením. Kdy vlastně dostanete chuť na cigaretu? Je to když ji máte v puse, když ji vytahujete z krabičky, nebo když krabičku vytahuji z kapsy, nebo ta chuť přišla už daleko dříve? Co tu chuť vyvolalo?
Byla to nějaká specifická myšlenka? Stres? Nebo třeba chuť na kávu, se kterou si automaticky dáváte cigaretu? Nebo možná dlouhé sezení u počítače, tělo si řeklo o pauzu a mysl vám hned podsunula nápad si zakouřit?
Celé toto uvědomování si sebe sama znamená prohlubování vědomí, znamená zapnutí vnitřního pozorovacího senzoru, který je toto všechno schopen zaregistrovat.
A když se pak rozhodnete si zakouřit, zkuste všechny tyto činnosti dělat pomalu a být si vědom všeho, co děláte. Jak saháte pro krabičku, vytahujete ji, jak ji cítíte mezi prsty, v dlaních, jakou má teplotu, jaký vydává zvuk. Pak vytahujete cigaretu, jaké to je ji držet v prstech, jaké to je si ji dávat do úst a držet ji mezi rty. Zároveň si všímejte pachů či vůní, které to s sebou přináší. Lehká vůně suchého tabáku, měkkost filtru mezi rty, škrtnutí zapalovače, teplota ohně, když si zapalovač přibližujete k obličeji. Nahnete hlavu při zapalování? Které svaly u toho zapojujete? První tah z cigarety, lehké zasyčení žhavícího se konce cigarety, kontrast dýmu v ústech, jeho cestu do krku, do plic. Možná přijde uvolnění napětí v těle, v mysli.
Není to sám o sobě způsob, jak přestat kouřit, ale jak být si vědom celého procesu. To, že přestanete kouřit, může být vedlejších efektem. Začnete si totiž víc a víc uvědomovat, že si tím pouze něco kompenzujete, něco maskujete. A možná díky domu získáte odvahu a začnete těchto zasunutých témat dívat všímat a řešit je.
TIP: Na zvědomování zasunutých témat je zaměřený workshop Vnitřní muž a vnitřní žena: poznejte svou dualitu.
