Jak pracovat s emocemi? 

“Jak pracovat s emocemi“ je otázka, kterou dostávám velmi často. Na terapiích – osobních i párových, z médií, od přátel. Řešíme to víceméně všichni. Dokonce jsou na to i kurzy, kde se práce s emocemi dobře učí, ale pak v realitě to nefunguje. Proč? 

S emocemi se totiž nedá pracovat. Emoce je potřeba prožít, odžít, nechat odeznít. Toto je učení a práce na celý život. Naučit se s emocemi žít, akceptovat je, nepotlačovat, neposuzovat je, není otázka jednoho kurzu, jedné moudré rady nebo pár hodin terapie.

Co když jste ale zaplaveni emocemi a musíte reagovat na situaci a/nebo člověka, který je ve vás vyvolal?

Bude to znít banálně, ale dýchejte a začněte svůj dech vědomě pozorovat. Snažte se pomocí dechu nebo jakékoliv jiné metody, která vám pomáhá, zklidnit a teprve pak reagujte. Představte si to jako povodeň. Emoce jsou jako velká a rychlá voda, která se zvedne, vše zaplaví a když jí dáme dostatek prostoru, kam se může rozlít, tak se rozleje, napětí se zmenší až se vytratí úplně a pak může přijít na řadu rozum. Jakmile emoce umíte přijmout, vyjádřit a odžít, uklidní se  a mysl může začít fungovat. Teprve pak můžete začít komunikovat – s partnerem, nadřízeným nebo kýmkoliv, kdo je v nás vyvolal.

Nejčastější chyby při emotivní partnerské hádce

Traduje se, že ženy jsou emotivnější než muži a muži se emocí bojí. Není to ale pravda. To, že muž na různé situace reaguje jinak než žena, neznamená, že nemá emoce nebo že se jich bojí. Když si ale žena myslí, že ona je citlivá a on necita a s tímto nastavením s mužem komunikuje, dává mu tak, často nevědomky, najevo svou nadřazenost, muž se pak uzavře a opravdu se jako necita chová. Uvnitř ale emoce prožívá. Ty emoce pak může začít potlačovat alkoholem, workoholismem, přehnaným sportováním, nepřiměřeným trávením času v garáži, depresemi a mnoha dalšími formami útěku.

Muži si zase často myslí, že když budou s partnerkou, která je v emocích, komunikovat s rozumem, tak ji tím uklidní a povedou konstruktivní debatu. Pokud je ale vaše partnerka emocemi zaplavena, potřebuje je nejprve odžít a k tomu potřebuje parťáka, oporu. Ani ne pochopení či porozumění, ale někoho vedle sebe, kdo tu náhlou záplavu ustojí, aniž by poskytoval různé rady, návody, komentáře nebo se tvářil otráveně. Aby tam byl s ní.