Určitě je znáte a možná jste jako oni. Cassanova, Valmont, Don Juan. Rozdílná místa, rozdílné epochy, jedno společné. Jsou to lvi salónů, ostatní jim závidí a obdivují je. Na Wikipedii se dočtete, že jde o volnomyšlenkáře a sukničkáře. Zároveň se jedná o prototypy promiskuitních nebo v některých případech i hypersexuálních jedinců, kteří se těší velkému zájmu jak svých kořistí, tak svých souputníků a soků.
Ačkoliv za mnou většinou s tímto syndromem chodí pánové, dá se tato definice samozřejmě aplikovat i na dámy — ženy lovkyně, lvice, které si svým šarmem a dovednostmi podmaní kteréhokoliv muže. Častěji však ženy bývají pověstnou druhou stranou mince — objektem mužů lovců se stávají nejčastěji ženy se syndromem “raněné laně”. O tom ale někdy příště.
Svůdníci jsou nadmíru okouzlující, a přestože nemusí být nutně fyzicky nádherní, vždy oplývají sexappealem. Fluidem, které vyzařují, omamují své okolí. Flirt je jejich denním chlebem. V tramvaji, v obchodě, na ulici, ale i ve virtuálním světě na Facebooku, Tinderu či jiných seznamkách. Stačí letmý pohled do očí, lehký úsměv a je to.
Svůdníci dokáží velmi rychle analyzovat situaci. Umí se bleskově zorientovat ve svém okolí, vybrat si nejvhodnější kořist a zvolit taktiku, která je v daný moment nejefektivnější.
Svůdník umí velmi dobře naslouchat a přesně ví, co chce jeho objekt slyšet. Žena získá pocit, že jí rozumí, že ji konečně nějaký muž poslouchá a často je přesvědčená, že se konečně setkala s tím pravým. Díky perfektně vyvinutému vnímání a pozorování se svůdník umí nacítit na druhé osoby a bývá také vynikajícím milencem. Záhy totiž zjistí, co se jeho partnerce líbí. Často se stává, že se svůdník do své kořisti doopravdy zamiluje, což dělá celou aférku autentičtější. Zamilovanost ze strany lovce ovšem rychle opadá.
Svůdníkova taktika je mixem genetických predispozic, toho co odkoukal od rodičů a svého okolí, a z velké části je tvořena dovedností. Jedná o zvládání psychologických a manipulativních technik a využívání různých strategií. I nekňuba, který se až například do svých 30 let bál jako první oslovit ženu, se může „vypracovat“ na prvotřídního svůdníka. Ostatně — ne nadarmo patří návody, jak se stát úspěšným lovcem žen, ke knižním bestsellerům. Svádění žen se dá přirovnat k určité sportovní disciplíně. Čím více trénujete, tím více se v ní zdokonalujete.
Být dokonalým svůdníkem se může zdát lákavé, kdo by nechtěl být obdivovaný a obletovaný. Nenechte se ale mýlit — svůdníci bývají uvnitř vyprahlí, frustrovaní, osamělí a bezradní. Jak je to možné?
Zpočátku si svůdník vůbec neuvědomuje, že je něco v nepořádku. Neustále opakuje svoje triky, dokola zkouší nové a nové strategie, hry a manipulace, a zdokonaluje se v celém procesu svádění.
Pokud má ale svůdník dostatečnou sebereflexi, začne si postupem času uvědomovat, že něco nefunguje. Že například nemůže navázat plnohodnotný vztah. Že se cítí osaměle, prázdně. Aby tyto pocity zahnal, vydává se na další lov, experimentuje, riskuje… a celý kruh se opakuje. Je to jako droga. Vynese jej do výšin, dá mu pocit svobody, lehkosti, úspěchu, štěstí a mnohdy prožívá i zamilování a s tím spojené pocity euforie a radosti. Představte si, že se zamilujete několikrát do měsíce. A že se takto zamilováváte 10 nebo 20 let.
Po každé euforii ale přirozeně přichází pád na dno. Svůdník velmi rychle vystřízliví, přestane mít zájem a stejně rychle, jako jej tento druh drogy vynesl do výšin, ho srazí zpátky na zem. A tento pád je pokaždé o něco hlubší, než byl předtím.
Postupně náš svůdník začíná vidět, že své kořisti zraňuje. Začíná vnímat pocity viny, frustrace a začíná si říkat, že už se nechce takto chovat. Dá si závazek, že končí, že si najde dlouhodobý vztah a začne žít normální a spokojený život. Nějaký čas se mu to daří, chodí na rande a vše se zdá v pořádku. Dokonce se i stává, že se ožení, založí rodinu a nějakou dobu takto funguje. Po čase ovšem zjistí, že své vnitřní pnutí, které se ozývá častěji a intenzivněji, může ukonejšit jedině další avantýrou.
Zjišťuje, že nemůže přestat. Přestože si už několikrát řekl, že se změní, že nebude takto své objekty zneužívat, svou manželku zrazovat, nedaří se mu to. Smaže si všechny seznamky a aplikace z mobilu a prožívá chvilku radosti, že nad sebou zvítězil. Po čase je opět nainstaluje a koloběh se opakuje. Zjišťuje, že tento způsob chování je silnější než on. Znovu se objevuje frustrace, s ještě větší intenzitou.
Čím je svůdník starší, tím hůře se z kruhu vystupuje. Mnohdy se stane, že jej manželka opustí, on pokračuje ve svádění a frustraci začíná utápět v nějaké látkové droze, nejčastěji v alkoholu. Existuje ale samozřejmě daleko zdravější a efektivnější řešení — návštěva odborníka. Může se jednat o psychiatra, psychologa nebo terapeuta. Psychiatr může v závislosti na intenzitě a hloubce frustrace předepsat určitý druh antidepresiv, která pomohou nutkavé chování a vnitřní napětí uklidnit. Jedná se pouze o dočasné řešení. Aby byl efekt dlouhodobý, vždy je potřeba léčbu doplnit terapií, meditací, sebeobjevováním a po čase medikamenty vysadit. Ideální je, pokud je to alespoň trochu možné, medikamenty vůbec neužívat a jít na terapii.
Terapie se dívá na člověka jako celek, jako na komplexní plastickou bytost plnou protikladů. U svůdníka je velmi častým protikladem fakt, že na jednu stranu chce být obletován, chce riskovat, chce zažívat vzrušení a chce mít co nejvíce „zářezů“, ale v hloubi duše prahne po vyrovnaném, harmonickém a láskyplném vztahu. Tomuto dlouhodobému vztahu se však vyhýbá z obav, že pak život bude nudný.
Prvním z předpokladů úspěchu transformace je, že klient sám pro sebe uzná, že situaci neumí sám řešit, že je ovládán svým vzorcem chování, že je svůdník, manipulátor, že svým chováním zraňuje nejen své oběti, ale i sám sebe, a uvědomí si, že už takto nechce dál.
Nefunguje, když se svůdník snaží potlačit to, kým je, co dělá a jaké to má dopady. Nefunguje ani, když s tím bude bojovat.
Musí všechny své vlastnosti i protiklady akceptovat a přijmout, což patří mezi nejtěžší a nejdelší fáze procesu.
Mezi časté příčiny syndromu svůdníka patří:
– nedostatek lásky od rodičů v dětství
– rodiče dávají dítěti najevo, že není dostatečně dobré, takové jaké je
– odloučení od rodičů, pocity opuštění — nemoc, rodiče odjeli a dítě nechali např. u prarodičů
– šikana ve školce/škole (znáte pohádku O ošklivém káčátku? Ze šikanovaného ošklivého káčátka se stane svůdník, kterému ti, co jej šikanovali, nakonec závidí a obdivují jej)
– dítě/teenager si z nějakého důvodu vybere nezdravý vzor a k tomu se chce přiblížit
– domácí násilí — dítě si vypěstuje nadměrnou citlivost na nálady rodičů a svého okolí a naučí se v různých situacích chovat tak, aby přežilo
– traumata z prenatálního období a z doby porodu
– energetické bloky z minulých životů, i když tady jsem zastáncem toho, že většina takovýchto bloků se v určité podobě objevuje i v tomto životě a stačí, když pracujeme s nimi. Občas se ovšem stane, že vyřešení energetické blokády v minulém životě zrychlí celý proces uzdravování.
To vše způsobuje nedostatečnou sebelásku a nízké sebevědomí, které se každý naučíme kompenzovat nějakým způsobem.
Důležitou součástí procesu je požádat o odpuštění nejen své “kořisti”, ale i sami sebe. Čím hlouběji v terapii postupujeme, tím víc klient zjišťuje, že je také potřeba odpustit všem, kteří mu během jeho života ublížili, ať už jde o rodiče, spolužáky, partnery či přátele.
V terapii vždy hledáme prapůvodní kořeny problému, se kterým klient přijde. Syndrom svůdce, může mít mnoho příčin a klient se k nim dostává postupně přes objevování a poznávání sebe sama, přes zvědomování si svých vzorců.
Jedním z velmi cenných momentů v procesu zvědomování je, když klient během terapie znovu začne recidivovat, neboli znovu sklouzne do svého začarovaného kruhu, do své závislosti. Znovu zažívá výšky a pády, znovu prochází frustrací. Pokud pokračuje s terapií, může na své nevědomé vzorce, které jej ovládají, nahlédnout rychleji a rozklíčovat je.
Velmi dobrým pomocníkem při vnášení vědomí do našeho chování je meditace či různé druhy aktivit, které nás uklidňují, naplňují a vnitřně vyživují. Z vlastní zkušenosti si troufám tvrdit, že terapie bez meditace funguje pouze do určitého bodu a pak už její efekt není tak výrazný, jako když je doplněn meditací.
Na tuhle otázku nemůžu při nejlepší vůli jednoznačně odpovědět. Pokud se klient chová určitým způsobem např. 10 let, musí očekávat, že uzdravující proces bude trvat několik let a že bude náročný. Vždy upozorňuji na fakt, že svůdníkem už zůstane do své smrti, že záleží pouze na tom, jak se s těmito vlastnostmi a dovednostmi naučí zacházet. Díky terapii, meditaci a koníčkům, které jej naplňují a vyživují, může frustrovaný svůdník postupně změnit svůj životní styl, své zaměstnání, svůj přístup k hodnotám a žít spokojený život. Přestanou jej přitahovat ženy typu „raněná laň“ a zjistí, že zdravě sebevědomé ženy jsou pro něj atraktivnější. Díky vysoké míře empatie a zkušeností, které za dobu své závislosti nasbíral, má svůdník velké předpoklady transformovat se v milujícího, pozorného a zábavného partnera a rodiče.
Nesuďte jej. Nikdy nevíte, co je příčinou, že se někdo chová určitým způsobem, a každý si zaslouží lásku a pochopení. A i když jste se možná stali jeho obětí a nejste zrovna ve stavu, kdy mu všechno tohle můžete poskytnou právě vy, zkuste mu poskytnout alespoň odpuštění. To ostatně nejvíc pomůže vám samotným.
Článek byl publikován v dubnovém vydání časopisu Psychologie dnes.